Zajímavost – Aquilegia vulgaris (orlíček obecný)

• Květomluva: Miluji tvoje mládí a odvahu. úryvek z Kolbek & Větvička (2000)
• Orlíček byl sice symbolem nevděku, ale jeho semena byla užívána jako milostný atraktant, přivolávající lásku. úryvek z Kolbek & Větvička (2000)
• Otravy (omámení až bezvědomí) mohou nastat po použití asi 20 g čerstvých listů případně po vysátí šťávy z několika květů. úryvek z Kolbek & Větvička (2000)
• Květy orlíčku opyluje především včelovitý hmyz. Včely a jiné druhy s krátkým sosákem nakousnou často ostruhu zvenčí, aby se dostaly k medu. úryvek z Aichele & Golteová-Bechtleová (2007)
• Latinské jméno rodu bylo utvořeno podle německého Akelei, jehož indogermánský kmen „ak“ znamená „špičatý“ a vztahuje se k špičatosti ostruh. České jméno bylo však utvořeno podle jiného výkladu jména Aquilegia, totiž z latinského Aquila = orel (konce ostruh jsou zahnuty jako orlí drápy). úryvek z Aichele & Golteová-Bechtleová (2007)
• Stará léčivá rostlina. Protože obsahuje jedovatý glykosid, jehož součástí je kyanovodík, a další, dosud blíže neznámé látky, je slabě jedovatý. úryvek z Aichele & Golteová-Bechtleová (2007)
• Nápadné květy jsou stopkaté, převislé a jejich barva je proměnlivá - od bílé přes růžovou až fialovou. K lákání hmyzu slouží velký kalich, složený z pěti plátků vodorovně rozprostřených, stejně zbarvených jako koruna. Mezi nimi je pět plátků korunních, vybíhajících v dlouhé ostruhy, jejichž konce vylučují nektar. Ten je přístupný jen pro čmeláky, kteří odspodu nalétávají na květ, přidržují se ho a při vnikání do něho přijdou do styku s rozmnožovacími orgány květu. úryvek z Rabšteinek & Poruba (1983)